Elektrizace tratí ČSD probíhala od 20. let 20. století a akcelerovala po 2. světové válce. Hlavní tahy (Praha–Brno–Bratislava, koridory do Německa) přecházely na napájení 25 kV/50 Hz střídavý proud, přičemž část sítě fungovala i na systém 3 kV DC. Liší se styl stožárů, rozvěšení vedení a konstrukční detaily — modelář by měl znát základní rozdíly, aby odpovídalo jeho konkrétní epoše a tratě.
Části trolejového vedení — terminologie
- Trolejový drát (kontaktní vodič) — spodní, přímý vodič, po němž klouže sběrač (pantograf) lokomotivy. Musí být veden vodorovně a bez průvěsu nad osou koleje.
- Nosné lano (messenger wire) — horní drát zavěšený v prověšení mezi stožáry. Drží trolejový drát prostřednictvím svěsníků (hangerů) v konstantní výšce.
- Svěsníky (hanger) — krátké svislé drátky spojující nosné lano s trolejovým drátem v pravidelných intervalech (cca každých 5–10 m v realitě, v měřítku 0 cca 11–22 mm).
- Stožáry — nesou celou soustavu. ČSD používaly různé typy: příhradové ocelové, betonové prefabrikáty nebo prostá kovová trubka s konzolou.
- Konzola (výložník) — vodorovný nebo šikmý nosník na stožáru, od nějž je vedení zavěšeno. Díky konzole je vedení posunuté od osy stožáru nad osu koleje.
Výška trolejového drátu v měřítku 0
V realitě je výška trolejového drátu nad temenem kolejnice standardně 5,0–6,5 m podle normy. V měřítku 0 (1:45) to odpovídá výšce 111–144 mm nad horní hranou kolejnice. Přesná výška závisí na vašem konkrétním referenčním systému (ČSD standard byl cca 5,5 m, tj. cca 122 mm v 1:45).
Tento rozměr je důležitý: pantograf elektrické lokomotivy musí drátu dosahovat, ale zároveň nesmí dojít ke zkratu při sklonění pantografu. U dekorativního vedení (statické, bez funkce) jde čistě o vizuální věrohodnost.
Materiály pro stavbu trolejového vedení v měřítku 0
- Mosazný drát (průměr 0,3–0,5 mm) — nejpoužívanější pro trolejový drát i nosné lano. Pájí se snadno, drží tvar, nepruží. Po dokončení ho namodelujte šedostříbrnou barvou pro autentický vzhled.
- Wolfram nebo ocelový drát (0,1–0,2 mm) — pro svěsníky; tenčí a méně výrazný. Spojení s mosazí pájkou nebo lepidlem CA.
- Photolept nebo 3D tisknuté stožáry — leptané mosazné stožáry od firem jako Sommerfeldt, Marklin nebo Viessmann jsou nejpřesnější. Pro měřítko 0 nabízí Sommerfeldt kompletní systém (série 100 pro 0). Alternativně tiskněte vlastní stožáry z resinu.
- Vrtané otvory v podložce kolejiště — každý stožár musí mít pevnou základnu. Vyvrtejte otvor průměru dle paty stožáru (cca 2–3 mm) a stožár zasuňte a přilepte.
Stavba vedení — postup
- Krok 1 — stožáry: Instalujte stožáry v pravidelných odstupech (v reálu 50–80 m, v měřítku 0 cca 110–175 mm). Stožáry by měly stát na straně trati, konzoly přesahují nad osu koleje.
- Krok 2 — nosné lano: Připájejte nebo přivažte mosazný drát průměru 0,4 mm ke konzolám stožárů. Drát bude přirozeně prověšený — to je správně, nosné lano visí v katenariovém prověšení.
- Krok 3 — svěsníky: Z tenkého wolfram drátu nebo nylonové nitě vyrobte svěsníky — v měřítku 0 délka cca 15–25 mm. Přivažte je k nosnému lanu v pravidelných intervalech.
- Krok 4 — trolejový drát: Přivažte drát k dolním koncům svěsníků a napněte ho rovnoběžně s kolejnicí. Trolejový drát musí být v konstantní výšce — kontrolujte pravítkem nebo přípravkem.
- Krok 5 — napínání a fixace: Mírně drát napněte a přichyťte ke krajním stožárům napínacím závitem nebo smyčkou. Nakonec natřete vše šedostříbrnou barvou pro sjednocení tónu.
Funkční versus dekorativní vedení
Funkční vedení, po němž skutečně teče proud pro pantograf lokomotivy, je technicky extrémně náročné a ve scale 0 jej řeší jen málokdo. Většina modelářů volí dekorativní vedení — čistě vizuální prvek bez elektrické funkce. Lokomotivy jsou pak napájeny klasicky z koleje (DCC z kolejí). Dekorativní vedení je mechanicky zranitelné: pantografy procházejícího vlaku ho mohou zachytit. Řeším to buď statickými pantografy na lokomotivě, nebo dostatečnou výškou vedení nad maximálním výběhem pantografu.