Podvozek (benchwork) nese celou váhu terénu, kolejí, budov a lokomotiv. U měřítka 0 počítejte s tím, že jedna delší litinová nebo mosazná lokomotiva váží klidně 800 g až 1,2 kg, a na běžném kolejišti jich stojí v depu i deset. K tomu terén ze sádrových obvazů nebo dřevité hmoty přidává další kila. Podvozek, který se prohýbá o pár milimetrů, způsobí vlnitou kolej a problémy s odvěšováním vagonů — proto se vyplatí věnovat konstrukci stejnou pozornost jako elektrice.
Otevřený rošt (open grid)
Otevřený rošt je rám z hranolů (nejčastěji 40×60 mm nebo silnější), sešroubovaný do obdélníkové mřížky s příčkami po 30–40 cm. Nahoru se položí a přišroubuje deska — překližka 12–15 mm nebo OSB. Tato metoda je rychlá na výpočet i řezání, protože všechny díly mají stejnou výšku a pravoúhlé spoje. Nevýhoda: jakmile chcete terén se svahy, řekami nebo zahloubenou tratí, musíte desku prořezávat a stavět vzpěry zespodu — u složitější krajiny to práci komplikuje.
L-girder podle Linna Westcotta
L-girder vznikl v USA v 60. letech a dodnes se používá právě proto, že umožňuje měnit výšku a sklon trati bez přepočítávání celé konstrukce. Základ tvoří dva nosné L-profily táhnoucí se podél kolejiště — vyrobíte je slepením a přišroubováním latě 20×70 mm na hranu latě 20×45 mm do tvaru písmene L, což dramaticky zvyšuje tuhost v ohybu oproti stejně těžkému plnému hranolu. Na tyto nosníky se shora připevňují příčné joisty, které lze umístit kamkoli podle potřeby tratě, a ne podle pevné rozteče.
Výškové rozdíly — stoupání trati k viaduktu, zahloubené údolí — se řeší jednoduše: joist se přišroubuje výš nebo níž, případně se použije šikmá vzpěra (riser) s dřevěným klínkem pro jemné doladění sklonu. U otevřeného roštu byste museli desku v tom místě vyříznout a stavět samostatnou podpůrnou konstrukci.
| Kritérium | Otevřený rošt | L-girder |
|---|---|---|
| Rychlost stavby rovné plochy | Rychlejší, méně řezů | Pomalejší, více spojů |
| Práce s výškovými změnami terénu | Náročné, nutné dořezávání | Snadné, joisty se přesouvají |
| Hmotnost konstrukce | Vyšší při stejné tuhosti | Nižší díky tvaru profilu L |
| Vhodnost pro moduly/segmenty | Dobrá, pravidelný rozměr | Méně obvyklá, ale funkční |
| Nároky na nářadí | Pila, vrtačka | Navíc svěrky na lepení profilů |
Nosnost a rozpětí desky v měřítku 0
Bez ohledu na typ rámu platí pro měřítko 0 přísnější pravidlo než u menších měřítek: mezi příčnými podpěrami by rozpětí desky 15 mm překližky nemělo přesáhnout 45–50 cm, jinak se pod váhou terénu a lokomotiv objeví průhyb, který se na kolejích projeví jako mírné vlnění a nerovnoměrný kontakt kol s kolejnicí. U delších rovných úseků proto přidávejte střední podpěru i tam, kde by u H0 stačilo rozpětí ušetřit.
Kombinace obou metod v praxi
Většina zkušených stavitelů nakonec kombinuje obě techniky: rovné úseky a depo staví jako otevřený rošt kvůli rychlosti, zatímco členitější část s kopcem, řekou nebo zahloubenou tratí řeší L-girder segmentem. Pokud plánujete i modulární rozšíření podle norem FREMO, vyplatí se navrhnout rozhraní mezi segmenty už na začátku — přestavba hotového rámu je vždy pracnější než úprava plánu na papíře. Standardy pro rozměry a únosnost benchworku publikuje i americká asociace NMRA, jejíž doporučení lze použít i pro měřítko 0 s patřičným navýšením dimenzí kvůli vyšší hmotnosti — u nás obdobná centrální norma chybí, takže zahraniční podklad zůstává nejlepším dostupným výchozím bodem pro první výpočet.