Měřítko 0 (1:45) je fyzicky velké – vozy vážou desítky centimetrů, lokomotivy mají hmotnost přes půl kila a detaily se dají řešit i bez binokulární lupy. To znamená, že dílna pro tohle měřítko se od malého N nebo H0 dost liší: méně mikronástrojů, o to víc pořádných kleští a pilníků, které uzvednou skutečnou sílu.
Prvních deset kusů, které se vyplatí
Pořadí nákupu má smysl řídit podle toho, co budete dělat nejdřív – většina začátečníků startuje stavbou kolejiště, ne detailingem vozů, takže i nářadí by mělo jít v tomhle pořadí.
- Odlamovací nůž a sada čepelí – řezání polystyrenu, kartonu a tenkého plastu. Tupá čepel je horší než žádný nůž, takže počítejte s výměnou po každých pár hodinách práce.
- Ocelové pravítko s gumovým rubem – 30 cm stačí na většinu řezů, gumová podložka brání sklouznutí při vedení nože.
- Sada jehlových pilníků – plochý, kulatý, trojhranný. Na začištění hran po odlévání pryskyřice nebo řezání mosazi.
- Pájecí stanice s regulací teploty – na rozdíl od jednoduché pájky umožní nastavit teplotu podle materiálu (mosaz potřebuje víc tepla než tenký drát) a hlavně je bezpečnější při delší práci.
- Kleště – ploché, kulaté, štípací – tři typy pokryjí devadesát procent práce s drátem, spřáhly i leptaným plechem.
- Svěrák se sklopnou čelistí – přišroubovaný ke stolu drží díl při pilování nebo vrtání, aniž byste ho museli držet rukou.
- Mikro vrtačka s sadou vrtáků 0,3–3 mm – na díry pro nýty, kabeláž nebo osvětlení budov.
- Multimetr – základní nutnost, pokud se blížíte k DCC nebo klasické analogové kabeláži. Bez něj se hledání zkratu mění v hodiny hádání.
- Sada štětců různé tloušťky – na akrylové barvy, patinování i lepidlo.
- Lupa na stojánku s LED osvětlením – i v měřítku 0 se hodí při pájení drobných kontaktů nebo výměně žárovek za LED.
Odsávání a bezpečnost při pájení
Pájecí cín s tavidlem uvolňuje při zahřátí výpary, které dráždí dýchací cesty – při pravidelné práci na modelech to není zanedbatelné riziko. Malý stolní odsávač s uhlíkovým filtrem umístěný pár centimetrů od místa pájení odvede většinu kouře pryč od obličeje. Pokud odsávač nemáte, alespoň větrejte a pájejte u otevřeného okna. Konkrétní doporučení k větrání pracovišť s chemickými výpary najdete i u Státního zdravotního ústavu, jehož materiály o ventilaci dílen se dají použít i mimo průmyslové prostředí.
Co si nechat na později
Airbrush, přesná stolní pila, 3D tiskárna nebo sada leptaných šablon jsou skvělé nástroje, ale nejsou to nástroje pro první měsíc. Airbrush vyžaduje kompresor, čistící stanici a hlavně praxi – bez zkušenosti s ředěním barvy skončí první tři pokusy v koši. Podobně stolní pila dává smysl, až budete pravidelně řezat vlastní dřevěné konstrukce podvozku kolejiště, ne pro jednorázovou stavbu jednoho modulu.
Pokud plánujete i airbrush techniky pro patinování lokomotiv, vyplatí se počkat, až zvládnete základní štětcové patinování – souvislost mezi oběma technikami je větší, než by se zdálo, a bez cviku se štětcem se airbrush stříkání frustrujícím způsobem prodraží zbytečně zkaženými díly.
Uspořádání pracovního stolu
Pořadí nářadí na stole není kosmetická věc. Nejčastěji používané nástroje (nůž, pravítko, kleště) patří na dosah ruky bez otáčení těla; pájecí stanice a odsávač na okraj stolu, kde nepřekáží při řezání; drobný spojovací materiál (šrouby, nýty, pružinky) do průhledných krabiček s popiskem – bez popisků skončí smíšené v jedné krabici do měsíce.
Osvětlení stolu řešte alespoň dvěma zdroji – jedním širokým stropním a jedním směrovým na výklopném rameni. Jediné stropní světlo vrhá při práci se šroubovákem nebo pilníkem stín přesně tam, kam se díváte, což zpomaluje jemnou práci víc, než by člověk čekal.