Návěstní soustava ČSD prošla v průběhu 20. století několika zásadními reformami. Pro modeláře je klíčové znát, která epocha používá jaký typ semaforu — jinak riskujete, že na kolejišti epochy III stojí semafor, který byl v provozu zaváděn až v 80. letech. Tento článek se věnuje typům, jejich vizuálnímu rozlišení a praktické stavbě modelu.
Hlavní typy návěstidel ČSD podle epochy
| Typ | Epocha MOROP | Charakteristika | Dostupné modely |
|---|---|---|---|
| Křídlový semafor (rameno) | I–III (do cca 1960–70) | Pohyblivé červené rameno, poloha 0° = stůj, 45° = opatrně, 90° = volno | Weinert, Viessmann (přestavba), DIY mosaz |
| Svítilnové návěstidlo Ls | III–V (od 1950s) | Barevné světelné svítilny bez pohyblivých částí, červená/žlutá/zelená | Viessmann, domácí výroba LED |
| Skupinové návěstidlo | IV–V (od 1970s) | Více světelných polí pro odjezdové i vjezdové návěsti v jednom stožáru | Převážně DIY nebo kit Weinert |
| Seřazovací návěstidlo | II–V | Nízké polohovací světlo pro manipulaci ve stanici, bílá/modrá | Viessmann kit, vlastní výroba |
| Rychlostní návěst (75/60/40) | IV–V | Číselná svítilna pro avízo rychlosti, montovaná pod hlavním návěstidlem | DIY LED panel |
Stavba křídlového semaforu — postup
Křídlový semafor je pro epochu I–III nejcharakterističtější prvek trati. V měřítku 0 je dostatečně velký pro funkční pohyb ramena pomocí serva:
- Stožár: Čtvercový profil mosazné trubky 2 × 2 mm, délka dle prototypu (vjezdový semafor na volné trati: výška stožáru 4–5 metrů v přírodě = 89–111 mm v měřítku 0). Pro nádražní stopy kratší varianta.
- Rameno: Tenký mosazný plech tloušťky 0,3–0,5 mm, délka ramena v přirozené velikosti 1,5 m = 33 mm v měřítku 0. Bílý pruh šířky 5 mm na červeném pozadí — referenci hledejte na historických fotografiích NTM Praha.
- Kloub a pohon: Malé servo SG90 upevněné pod deskou kolejiště táhne nylonovou šňůru nebo mosazný drát průměru 0,3 mm, který je přivázán k ramenu. Délka táhla musí být seřízena tak, aby v krajních polohách serva odpovídalo rameno přesně polohám 0° a 90°.
- Osvětlení: Do lampasového domu na vrcholu stožáru umístěte LED průměru 1,8 mm — červenou a zelenou (nebo bílou s barevným filtrem z barevné fólie). Napájení 3–5 V přes rezistor 270 Ohm.
- DCC propojení: Servo připojte k DCC accessory dekodéru (Heiko, TamValley, ESU SwitchPilot). Dekodér přijímá příkaz z centrály a otočí servo do požadované polohy. DCC adresu nastavte sousedně s výhybkami, které návěstidlo jistí — logické řazení adres zjednodušuje ovládání.
Svítilnové návěstidlo — jednodušší varianta
Pro epochu III a novější je svítilnové návěstidlo věrné prototypu a technicky jednodušší — nevyžaduje pohyblivé části. Tři LED (červená, žlutá, zelená) v plastové nebo mosazné skříňce na stožáru, přepínané DCC accessory dekodérem nebo přímo Arduinem (viz článek o Arduinu na kolejišti). Při použití kitu Viessmann je montáž záležitostí hodiny; při stavbě z mosazné trubky a tří LED pak odpoledne.
Kde hledat prototypové reference
Nejlepší zdroje fotografií návěstidel ČSD pro modeláře:
- Národní technické muzeum Praha (NTM) — digitální archiv a výstava železniční techniky
- Portál vlaky.net — sekce historické fotografie, filtrujte podle stanice nebo tratě
- Kniha „Železniční zabezpečovací technika" (NADAS, 1970s) — technické výkresy návěstidel ČSD s kótami použitelnými pro výpočet měřítkových rozměrů